Proč výzvám říkat ano?

Před třemi lety se tři studenti marketingových komunikací rozhodli, že založí vlastní reklamní agenturu – Digital Brain. Stavěli na mnoha zkušenostech, které získali už během studia. Za první dva měsíce měli skoro dvacet klientů, rozšiřovali tým, přestěhovali se ze Zlína do Prahy a z reklamní agentury se vyvinula brandingová.

Co za tu dobu bylo nejtěžší? Co je žene dopředu? Jak je na tuto cestu připravila Fakulta multimediálních komunikací? O tom jsem se bavila s Martinem Zdražilem, jedním ze zakladatelů a současným campaign strategist a s Romanem Zámečníkem, který podniká už od osmnácti, před dvěma a půl lety se k Digital Brain připojil a nyní je v pozici creative director.

Na vašich webových stránkách píšete, že pomáháte firmám zodpovědět otázku: „Kdo jsme a proč by to někoho mělo zajímat?“ Co je Digital Brain a proč by to někoho mělo zajímat?

M: Vyvíjeli jsme se od digitální agentury, přes brandingovou a teď směřujeme k vlastnímu portfoliu, vlastním značkám. My tento byznys vnímáme jako způsob zlepšit svět. Když člověk dělá to, co ho baví, co lidé mají rádi, co generuje peníze, co má nějaký vyšší vliv na společnost, tak to opravdu může být jeho životní cestou.

R: Jsme brand development agency. Stavíme značky, služby a produkty, které zpříjemňují lidem život, protože věříme, že nejlepší způsob jak zlepšovat svět kolem nás je dobrý business záměr. Máme dva hlavní produkty. Brand development, kde značkám pomáháme od tvorby strategie až po její exekuci a Go-on-market, kdy je business klienta teprve ve fázi záměru, nebo nápadu, a my společně hledáme jeho nejlepší podobu.

Jaký je tvůj největší přínos pro firmu?

M: Myslím si, že jsem během studia posbíral hrozně moc zkušeností z různých projektů, které jsou teď užitečné pro celý tým. Například jak udělat kampaň od začátku až do konce, jak kampaň rozdělit do malých celků, aby neunikl žádný detail.

R: Přicházet s novými přístupy, frameworky, procesy, nabourávat stereotypy. Také držet strategii, aby byla konzistentní a čitelná.

fotka_01

Co nejdůležitějšího ses za tu dobu o brandingu naučil?

M: I když značku navrhneme, jak nejlépe dovedeme, ale lidi uvnitř firmy ji neadaptují, tak nikdy nebude existovat. Management tím musí žít a taky je dobré mít ve firmě nějakého spojence, který nad tím konstantně přemýšlí. Pro agenturu z vnějšku je těžké budovat značku bez vnitřní pomoci.

R: Není problém vymyslet a nastavit strategii, největší problém je implementace. Aby s tím všichni ve firmě byli ztotožnění, aby šli stejným směrem, rozuměli své práci, aby vše bylo konzistentní.

Co je tvou největší motivací ve firmě?

M: Ta vize, kam chceme firmu dostat. K tomu abychom se tam dostali, se musíme naučit ještě spoustu věcí. Jsou to takové podnikatelské zvědavosti.

R: Dlouho mě hnala touha ukázat, že na to mám. Ale v určitou fázi se to ve mně díky naší koučce jaksi rozpustilo a vzalo mi to vítr z plachet, začal jsem se ptát sám sebe, proč vlastně jezdím každé ráno do práce. Časem jsem si uvědomil, že nejvíce ze všeho mě baví, jaký vliv má naše práce na životy lidí. Ne reklamou nebo komunikací, ale tím, co se značkou prožívají, co jim produkt přináší, jak se díky tomu cítí.

Jak udržujete motivaci v týmu?

M: Musíte zjistit, jak každý člověk funguje. Protože každý je jiný, každý má jinou motivaci, každý potřebuje jiný způsob komunikace. My máme motivační systém inspirovaný Baťou. Každý člověk je zodpovědný za určité věci, dostává flexibilní odměny podle toho, jak jsou úspěšné projekty.

R: (smích) Ze mě si každý dělá srandu, že motivovat neumím. Ale řekl bych, že lidé musí mít zodpovědnost, zároveň svobodu a vidět reálné dopady své práce.

IMG_0718

Dělal jsi už během studia něco jinak než ostatní?

M: Myslím si, že jsem nad věcmi trávil více času, více jsem nad nimi přemýšlel. Což někdy může být nevýhoda, ale díky tomu jsem se zlepšoval. Myslím si, že nemám přímo talent na marketing a kreativitu, ale vždy jsem měl chuť dělat zajímavé věci, vždy jsem byl hrozně zvědavý.

R: Myslím, že jsem si vždycky uvědomoval, že studuji kvůli znalostem a kontaktům, ne kvůli papíru na konci, to mi přijde důležité. Podle toho jsem vždy přistupoval i k předmětům. Prostě jsem se zabýval hlavně tím, co mi přišlo užitečné, a neřešil věci, které mě nebavily. Taky jsem asi míň studoval a víc pracoval. Živnostenský list jsem si vyřídil hned po osmnáctých narozeninách. Od té doby jsem dělal na volné noze až do startu Digital Brainu.

Co bys poradil současným studentům, kteří chtějí v budoucnu podnikat?

M: Během školy toho dělat co nejvíc a uchopit všechny dobré šance. Získanou praxi zkoušet aplikovat na reálné aktivity. Tím se budou mnohem rychleji učit a zdokonalovat.

R: Říkat ano na výzvy, o kterých neví, jestli je vůbec dokážou zvládnout. Pracovat s tím, co umějí a kde mají vášeň.

Četla jsem, že se v praxi často potkáváte právě se studenty Fakulty multimediálních komunikací. Vidíš nějaký společný znak, který je všechny charakterizuje?

M: Myslím si, že to nemají úplně všichni, ale většina má opravdu dobrý základ v komunikaci. Dá se s nimi jednat konstruktivně, jdou hned k věci a netápou.

R: Způsob přemýšlení. Na škole se naučí věci zpochybňovat, více o všem uvažovat.

Co nejcennějšího ti fakulta dala?

M: Komunitu lidí. Potkal jsem tam klíčové partnery pro Digital Brain, hromadu kamarádů, klientů, lidí, kteří nás doporučují, na které se mohu obrátit pro radu. A to ne každá škola umí.

R: Jednoznačně kontakty, základ marketingu a jakýsi pocit, že všechno je možné. Je tam spousta ambiciózních lidí, a když člověk vidí, jak všichni makají, tak ho to velmi motivuje.

IMG_1658(2)

Zhruba před dvěma roky jste se přesunuli ze Zlína do Prahy. Kde se ti žije lépe?

M: Ze začátku jsem Prahu neměl moc rád, ale teď mi to přijde maximálně racionální místo, když chce člověk zůstat v Česku a podnikat. Každopádně Zlín bude vždy srdeční záležitost a možná se tam někdy vrátím. Ale určitě by to nebylo brzo.

R: Chybí mi ta zlínská komunita lidí. Mohl jsem jít sám do klubu a vždy jsem potkal někoho známého. V Praze je mnohem větší anonymita. Ale zase nabízí více pracovních, kulturních a vzdělávacích příležitostí.

Za celou dobu existence Digital Brainu, jaký nejlepší okamžik si budeš vždy pamatovat?

M: Když jsme si minulý rok přestavěli kancelář. Nešlo o fyzický redisign, ale o ten pocit, že už jsme stabilní firma, že naše práce dává smysl.

R: Těch je určitě víc. Třeba když jsme se s klukama rozhodli, že do toho půjdeme jako partneři. Nebo teď po Vánocích, když se vyhodnocovali roční spolupráce s klienty a viděl jsem tam ty úžasné čísla, co jsme spolu za rok dokázali. Viděl jsem, že to má opravdu smysl.

A naopak nejhorší okamžik?

M: To bylo na konci dvouletého období, během kterého jsem firmu vedl. Stále se mi hromadily problémy, které jsem nedokázal řešit. V tu chvíli jsme začínali pracovat s koučkou, Radkou Dohnalovou, která mi řekla, že by bylo dobré na nějaký čas odjet a odpočinout si. Takže jsem se vydal na dva měsíce do Indie, kde jsem si uvědomil, že člověk opravdu potřebuje přirozený odpočinek, uklidnit se, vrátit se k sobě, jinak se mu stanou tyhle vyhoření. Z Indie jsem se vracel hrozně rád, namotivovaný, odpočatý.

R: Krátce po tom, kdy jsem si uvědomil, jak povrchní je moje motivace. Zároveň v tom období bylo hrozně moc práce, docházela mi energie, motivace, zápal. Cítil jsem, že mi na výsledcích přestává tolik záležet, což bývá vždy největší alarm.

V tu dobu jsem zrovna odjížděl na měsíc do Afriky, což bylo výborné, protože když člověk odjede na tak dlouhou dobu, tak musí vše odstřihnout, nemůže to na něm stát. Ostatní tedy museli vše převzít a zvládnout beze mě. Když jsem pak viděl, jak to v pohodě zvládnou, dodalo mi to hodně pokory. Zároveň to taky považuji za velký úspěch.

 

Nikola Prášilová