To, co nemůžeš změnit, s tím se smiř.

Zlín je kolébkou spousty skvělých designových značek. Jednou z nich je PLAYBAG. Značka kladoucí velký důraz na kvalitu řemeslného zpracování, nadčasový design a ty nejmenší detaily.

Majitel a duše firmy ALEŠ LOCH do tvorby dává velkou část sebe. Rozhodla jsem se tedy rozhovor zaměřit především na jeho osobnost a řeknu vám, že byla opravdu radost ho poslouchat.

Co pro tebe znamená značka Playbag?

Jak to říct, aby to nevyznělo moc kýčovitě. Je to velká součást mě, mé rodiny, je smyslem mého života, je to něco, co v životě umím nejlíp. Je to jediné, čím se posledních dvacet let zabývám. Ale i tak si někdy říkám: „Stojí mi to vůbec za to?“

Kdy třeba?

Když nám stále narůstá administrativní práce. Kdy stát, místo aby podpořil živnostníky a drobné podnikatele něco vyrábět, stále ztěžuje podnikatelské podmínky. Agenda, daňové přiznání, kontrolní hlášení, odvody EET, sociální zdravotní pojištění… Pro mě je smyslem vývoje zjednodušování, ale pokud se něco zdokonaluje tak, že se to komplikuje, to je pro mě degradace.

Je v našich silách, to nějak změnit?

My to změníme jen tehdy, když se na ty věci budeme dívat způsobem, ne jaké bychom je chtěli vidět, ale jaké jsou doopravdy. Mám jedno pravidlo: „To, co nemůžeš změnit, s tím se smiř.“ Měli bychom se tedy v tomto systému zařídit tak, abychom byli spokojení. Pak teprve můžou vznikat nějaké revoluce, ale tím, že zvolíme jinou stranu, v to nevěřím.

Ty jsi v práci spokojený?

Ano. Pod rukama mi vzniká něco, co mý vlastní život, vlastní vývoj. To mě strašně naplňuje. Ale k úplné spokojenosti bych nemohl pracovat tak dlouho.

Kolik hodin denně pracuješ?

V průměru tak 13 hodin.

To je skoro dvojnásobek klasické pracovní doby. V Česku je Playbag hodně oblíbený, prodáváte i do Japonska a Austrálie. Kolik lidí za tím vším stojí?

8, z toho 4 pro výrobu.

To se asi moc nezastavíte. Četla jsem, že ty sám se staráš o vývoj, nákup materiálů, vzorování, kalkulaci, zásobování, e-shop, management, distribuci, propagaci, uklízení. Nechystáš se tým rozšířit a delegovat tak nějaké své povinnosti?

Pokud bychom měli větší objemy výroby, mohli bychom produkty nabídnout i do velkoobchodů, ale to my nechceme. Moji vidinou je zachovat si malý tým a zaměřovat se na koncového zákazníka. Podnikání je spojené s mnoha drobnými úkoly, které je často rychlejší si udělat sám, než delegovat někomu jinému. Ale za poslední roky se mi podařilo vybudovat tým, kterému tyto úkoly už můžu svěřit.

Podle čeho si vybíráš lidi do týmu?

Podle vnitřního naladění, způsobu myšlení, pozitivní energie. Taky hledám člověka pro určitou práci. Ne práci pro člověka. Smysl práce je vytvořit produkt, ne osobu. Lidi do týmu je dobré volit tak, aby jako hodinový strojek zapadali do vašeho mechanismu, tvořili ten dokonalý stroj. Sám člověk neudělá nikdy nic.

Kolik produktů je váš „mechanismus“ schopen vyrobit za týden?

Zhruba 20.

Čím se při tvorbě inspiruješ?

Vlastními potřebami, materiálem, přírodou.

Co je největším dosavadním úspěchem Playbagu?

Soběstačnost. Hrozně si cením, že jsme tak dlouho vydrželi být nezávislí, bez nějakých půjček, investorů. Že nás živí to, co máme rádi. Že o nás lidé vědí a kupují.

Jak se o vás lidé nejvíce dozvídají?

Když vidí produkty na ulici. Už hodněkrát nám zákazníci říkali, že pronásledovali cizí lidi na ulici, jen aby se jich zeptali, kde stejný batoh mohou koupit.

Co nejdůležitějšího tě Playbag naučil?

Přístup k ostatním lidem, přístup sám k sobě. Dívat se na ostatní lidi, jako na sám sebe, protože jen tak jsem jim schopen porozumět. Dává mi to lepší možnost, jak je ohodnotit, jak k nim přistupovat.

Jak se tohle člověk naučí?

Že přestane mluvit a začne poslouchat.

Kdyby tě teď oslovil designér, který rozjíždí svou značku, abys mu poradil, jak při rozjíždění značky postupovat. Co bys mu poradil?

Vůbec nic. Ne že bych nechtěl, ale to, jakým způsobem jsem začal já, nebude fungovat u nikoho jiného. A jeho způsoby by zase nefungovali u mě. Vše je tak proměnlivé. Není dobrý ani špatný způsob podnikání. Věřím, že ty správné věci vznikají tehdy, kdy mají, ne kdy je chci. Cokoliv ty lidi potká, je potřeba, aby to prožili.

Je něco, na co by sis přál mít více času?

Jen se tak toulat po městě, přírodě, podívat se na film, užívat si nicnedělání, jen si sednout a pozorovat. To mi chybí.

Na co se v dohledné době nejvíc těšíš?

Až budu trávit více času se svou přítelkyní. Až budu moct po 6 hodinách chodit z práce domů, jet na kole, jít se projít. Na to se těším nejvíc.

Tak držím palce, ať se to povede co nejdřív!

Aleš mi během rozhovoru vyprávěl také o lásce k józe, návštěvě Indie, tvorbě, štěstí a jedno téma bylo zajímavější než druhé. Rozhodně doporučuji zajít si s ním na pivo nebo alespoň navštívit jejich shoowroom na Jateční.